Osvětim - svědomí lidstva

V pátek 20. března jsme se my, žáci 9. tříd, zúčastnili dějepisné exkurze do Osvětimi.

Po příchodu do památníku jsme dostali sluchátka, díky kterým jsme mohli dobře poslouchat výklad průvodce, který mluvil česky. To bylo velmi praktické, protože jsme dobře rozuměli všem informacím, které nám během prohlídky říkal. První část prohlídky se odehrávala v areálu Auschwitz a trvala přibližně dvě hodiny.

Během této části jsme viděli různé budovy, ve kterých vězni žili, a také mnoho předmětů a fotografií, které připomínaly osudy lidí, kteří zde byli vězněni. Nejvíce na mě zapůsobily fotografie židovských rodin a osobní věci obětí, například oblečení, kufry a další předměty každodenní potřeby. Průvodce nám vysvětloval, jak to v táboře fungovalo, jaké podmínky tam panovaly a co všechno museli lidé snášet. Bylo velmi těžké si představit, že se něco takového skutečně dělo.

Druhá část prohlídky probíhala v Březince, tedy v Auschwitz II-Birkenau, a trvala asi jednu hodinu. Tento areál byl mnohem větší než první část, dokonce šestkrát větší. Už při pohledu na jeho rozlehlost člověku došlo, kolik lidí tam muselo trpět. Viděli jsme místa, kde vězni spali, i místa, kde přicházeli o život. Atmosféra tam byla velmi smutná a tíživá. Myslím, že právě tato část na většinu z nás zapůsobila nejsilněji.

Celý tento výlet pro mě nebyl jen obyčejnou školní exkurzí, ale hlavně velmi silnou zkušeností. Uvědomila jsem si, jak důležité je znát historii a nezapomínat na ni. Myslím si, že návštěva takového místa má velký význam hlavně pro mladé lidi, protože nám ukazuje, kam až může dojít lidská nenávist, nesnášenlivost a krutost.

                                                                                                                                            Adéla Švachová, 9. A